Delirium na Delirious W.E.S.T. 200?
Uplynulo téměř přesně půl roku od poledního závodu, Bigfoot, a opět sedím ve vlaku směr letiště. Tento půlrok by hodně hektický, snad až ne tak tréninkově, jako spíše v osobním životě, a to ještě není všem dnům konec. Co mě tedy čeká v Austrálii?
Delirious W.E.S.T., 200 mil, a podle GPS cca 350 kilometrů, v západní Austrálii, v divoké přírodě, daleko od civilizace, která se připomene jen málem osad nebo menších vesnic. Po stezce Bibbulmun Track, která má celkem 1000 kilometrů. Ve společnosti asi 80 běžců, kteří se určitě zanedlouho roztáhnou tak, že si budu moci dosyta užít samoty, jako na Gobi. Bude to opět deliriózní zážitek, jako na Bigfootu?
Nápad odjet do Austrálie na závod nepochází z mé hlavy. Vždy jsem si myslel, že tento kontinent je příliš vzdálený na to, abych se tam někdy vydal. A přece už za 4 dny vyběhnu na další dobrodružství. Už samotná cesta na místo činu stojí za to. V sobotu v poledne vlakem na letiště, v sedm večer odlet přes Istanbul a Kuala Lumpur do Perthu, kde doletím až v pondělí v noci. A hned to stejné ráno nástup do autobusu a šestihodinový přesun do městečka Northcliffe, kde to vše začne.
Samotná trasa, která má přibližně 350 kilometrů se většinou vine po stezce Bibbulmun. Začínáme právě v Northcliffe a budeme končit v Albany. Po úvodní sekci pár desítek kilometrů se dostaneme na pobřeží a budeme si užívat jak výhledů z útesů, tak plážového běhu po písku. Profil by neměl být tak brutální, jako na Bigfootu, snad okolo 3500 m pozitivního převýšení, a terén by měl být celkem běhatelný – navíc předpověď naznačuje teploty ve dne kolem 25 a v noci kolem 16, což je ideální. Nahrává to rychlému závodu, pokud se bude samozřejmě dařit.
Začíná se ve středu v 7:00 australského času, tj. o úterní půlnoci našeho, a absolvovat je třeba nejpozději do nedělních 15:00. Tento časový harmonogram by měl být za předpokladu alespoň trochu bezproblémového průběhu velmi reálně splnitelný. Prvořadým cílem je, jako vždy, doběhnout. Co s týče druhého cíle, velmi spokojen budu s jakýmkoli časem mezi 70 a 80 hodinami. Nebudu však nenažraný, i pořadatelé píšou, že spíše než závod se jedná o zkušenost.
Co může mít zásadní vliv na dokončení je místní fauna – jedovatí hadi a pavouci, to je havěť, jejíž přítomnost mne relativně hodně znervózňuje. V oblasti běžně žijí nejjedovatější australští hadi, kteří prý letos navíc vykazují zvýšenou aktivitu. Podle všeho je pravděpodobnost, že se s nimi setkám, mnohem vyšší, než že žádného neuvidím. Není překvapením, že diskuse o chování v případě uštknutí na internetu přitahuje velkou pozornost. Hlavní obavy mám hlavně v noci, kdy ve světle čelovky riziko šlápnutí velmi roste, stejně jako v případě extrémní únavy. Vzhledem k tomu tentokrát hodlám více řešit spánkový a únavový management.
Dostali jsem možnost vybrat si startovní číslo. Zvolil jsem 208, tj. to, se kterým jsem úspěšně dokončil Spartathlon. Snad mi přinese opět štěstí. Informace k live trackingu zatím k dispozici nejsou, ale zveřejním je na svém Facebooku před startem.
Tento závod završuje půlroční přípravu, kterou nehodnotím jako špatnou. Objemově to sice není jako v předchozích letech, ale se zkušenostmi klesá potřeba brutální kilometráže, kterou se mi snad podaří nahradit chytrostí. Příprava byla rozmanitá včetně kopečků, takže celkově se cítím relativně připraven. Zdravotně jsem v pořádku – jako správného ultramaratonce mě sem tak něco bolí, ale nic, co by bylo výrazně od normálu.
Během závodu se budu snažit posílat foto a možná i video – signál by snad měl na části trasy být, a pokud mě filmování nepřestane bavit, budou informace průběžně k dispozici na mém Facebooku.
Držte mi palce!
Online tracking (číslo 208): https://deliriouswest2020.maprogress.com/
