UMS z pohledu supportu, syna Patrika
Jelikož mi vlastní report ze závodu jako obvykle trvá delší dobu, přináším mezitím dojmy mého syna Patrika, který mi spolu s Petrem a Janou dělal support na UMS.
Na závod v Itálii jsme vyjeli ve čtvrtek (25. 4. 2019) přibližně v 22:30. Jeli jsme velkou dodávkou, kterou nám půjčila firma Kilpi. Auto bylo natolik velké, že se tam vešlo hodně věcí, jako voda, jídlo, oblečení a spousta dalších.
Přijeli jsme do Milána, zaparkovali jsme auto poblíž startu a šli jsme se podívat na dóm a okolí. Jeli jsme metrem zase zpátky, protože jsme si museli vyzvednout číslo. Prohlédli jsme hodně věcí a šli jsme na oběd do nákupního centra. Neměli toho hodně na výběr, a proto jsme měli pizzu. Pizza se nám ze začátku zdála malá, ale jak jsme dojedli, byli jsme plní.
Nakonec jsme jeli do hotelu blízko obchodního centra. Parkoviště u hotelu bylo docela malé, proto jsme měli ze začátku potíže se zaparkováním.
Druhý den jsme v 9:00 jeli na start. Závod začínal v 10:00. Před tím jsme ale ještě udělali hodně fotek.
Závod začal. Stáli jsme poblíž startu a čekali jsme, až kolem nás proběhne, že mu uděláme video. Poté jsme přišli k autu a dělali jsme přípravu, např. chlazení koly, míchání nápojů, nalepování plakátů na okna atd.
Poprvé jsme se potkali asi po 15 km běhu. Poté jsme zastavovali každých 5-6 km. První checkpoint, kde jsi dal špagety, prošel bez nějakých velkých potíží.
Čekali jsme na 100. km, kde jsme chtěli oslavit 100 km od startu. Proběhl ale jinou cestou, takže jsme to nezjistili, dokud jsme se nepodívali na online stránku, kde vlastně je. Proto jsme ho museli poté dohánět.
Na druhý checkpoint doběhl až někdy večer, kde jsi dal cca 20 minut přestávky. Nejvíc se mu chutnala asi polévka. Poté běžel přes hory celou noc. A když sešel dolů z hor a viděl před sebou moře, už bylo ráno.
Dlouho jsme hledali, kde načerpat naftu do auta. Když jsme našli první čerpací stanici, tak jsme nevěděli jak to udělat, takže jsme ji opustili. Poté jsme našli druhou a tam nám pomohl nějaký pán.
Potom jsme řešili problém, protože ho bolela noha. Proto jsme začali poté zastavovat každých 2-3 km.
S hotelem v Sanremu to bylo trošku obtížné, protože nám Ital rozuměl, ale málo. Proto místo 10 vět jsme mu to museli popsat asi 30 větami. Ale nakonec jsme se pochopili, takže bylo všechno v pořádku.
Do cíle doběhl v pondělí kolem 8 ráno.
Potom jsme šli spát asi na 8 hodin do hotelu.
Odpoledne jsme šli na vyhlášení výsledků, kde dostal trofej za doběhnutí do 48 hodin.
Poté jsme šli na večeři se skupinou lidí, co byli na závodě. K jídlu byly těstoviny s plody moře, brambory se sépií a rybou a nakonec dezert.
Předposlední den jsme se rozhodli, že pojedeme do Monaka vlakem. Cesta vlakem do Monaka trvala ze Sanrema asi 1 hodinu. Neměli jsme přímý spoj Sanremo-Monako, takže jsme museli přestupovat.
Prošli jsme se po dráze formule 1 Monte-Carlo.
Šli jsme taky podívat do kasina.
Monako bylo hezké, ale všichni, když jsme nastupovali do vlaku, řekli, že tady to místo stačí navštívit jednou.
Poslední den (30. 4. 2019), kdy jsme se měli vrátit domů, jsme navštívili jezera Laghi di Fusine. Byli jsme tam celkem cca 5 hodin. Bylo ještě hodně sněhu, ale bylo to tam krásně.
Mohli jsme i zdálky pozorovat lavinu na vzdálené hoře.
Udělali jsme si sendvič, abychom měli něco k jídlu. Cesta zpátky nám netrvala až tak dlouho a utekla nám jako voda.
