Zhodnocení roku 2018 a plány na letošek

Rok 2018 pro mne byl rokem dvou tváří. Sportovně se vydařil a k úplné spokojenosti chybělo málo. Stejně tak pracovně se mi v mé práci nezávislého překladatele podařilo odvést dobrý standard navzdory rostoucí konkurenci. Osobní život však přinesl mnoho výzev a obtížných momentů, z nichž velká část přetrvává, takže v tomto ohledu panuje z mé strany spíše rozčarování. Protože je však tento blog věnován sportu, dejme se k hodnocení mých výkonů.

Významnou událostí byla skutečnost, že jsem se stal ambasadorem Kilpi. Také jsem navázal řadu nových partnerství a přátelství, které mi byly oporou během celého roku.

V lednu a únoru se mi podařilo nabrat slušné objemy (1600 km), které byly základem pro celou sezónu. Březen byl tradičně objemově horší, protože vzhledem ke školním prázdninám jsme vždy jeden týden pryč, což znamená nucenou přestávku. Větší část dubna už byla ve znamení ladění na Ultra Milano Sanremo.

Tento první závod sezóny má pro mne dvě stránky pohledu. Dokončení a 10. místo celkově jsou uspokojivé, ale čas 45 hodin (285 km) je pro mne relativně zklamáním. Natrénováno jsem měl na přibližně 7-8 hodin lepší čas, ale už začátku bylo jasné, že něco neklape. I přes potíže jsem však dokončil. Inu, není každý den posvícení.

Květen byl ve znamení regenerace. V červnu po přesunu do Japonska se mi podařilo opět navýšit objemy (830 km) včetně kopečků v rámci přípravy na Kirishima Ebino Kougen Extreme Trail v závěru července. I vzhledem k tomuto závodu byl červenec objemově slabší.

Při své čtvrté účasti na Kirishima Ebino Kougen Extreme Trail jsem zaznamenal v dosud nejlepší konkurenci svůj nejlepší výsledek, tj. 6. místo celkově. Nechybělo mnoho a mohlo to být ještě lepší, ale s tímto výsledkem jsem velmi spokojen.

Srpen v Japonsku byl hodně slabý. Absolvoval jsem řadu neběžeckých (mj. volejbalových) akcí a přidala se k tomu i únava z předchozího půlroku.

Po návratu do Česka jsem se na 2 týdny v září vrátil k objemům a poté začal ladit na největší akci sezóny. Ultra Gobi.

Moji účast na Ultra Gobi nelze popsat jinak než slovem velký úspěch. Na závod jsem jel s jedinou ambicí, a to dokončit, ale nakonec z toho bylo celkově 10. místo v konkurenci vynikajících ultratrailových běžců. Díky tomuto závodu jsem se dostal do médií, včetně článků na běžeckých webech, živého vystoupení v České televizi, článku v magazínu deníku Sport a besedy pro veřejnost pořádané v rámci eventu Kilpi.

V říjnu jsem 2 týdny léčil bolístky z Gobi a vůbec neběhal a poté cestoval s rodinou do Itálie, takže jsem zaznamenal pouhých 420 kilometrů.

Na začátku listopadu proběhla velmi příjemná víkendová akce s kluky s Endomonda, která byla současně naším seznamovacím „večírkem“. Neplánovaně jsem se zúčastnil ultramaratonu Strom, kde jsem dosáhl také nejlepšího umístění v sezóně, 2. místa. Kromě umístění jsem byl spokojen také s výkonem. Po Gobi, které bylo zčásti hikingovou akcí, jsem si ověřil, že stále umím běhat rychle.

Na konci listopadu jsem rovněž absolvoval besedu v rámci Kilpi eventu – přednášení před davem lidí bylo výzvou, ale zároveň potěšením.

Prosinec byl jako vždy odpočinkový a i kvůli tradiční vánoční cestě přinesl 700 naběhaných kilometrů.

Co se týče zdraví, zhodnotil bych to tak na 80 %, v rychlosti mne omezují pobolívající záda, ale s tím jsem se už smířil. Pro závody, kterých se účastním, rychlost nemá zas až takový význam.

O plánech na sezónu 2019 jsem psal v jiném příspěvku, takže krátce. V lednu mne už za 3 týdny čeká Lysá hora 24 v týmu s Jirkou Hálkem, v dubnu oprava času na Ultra Milano Sanremo, v květnu budu doprovázet Petra Chytila při jeho prvním pokusu o překonání Ultrabalatonu a tím vstupu do klubu opravdových ultraběžců. V červenci mne (snad, budu-li přijat) čeká Badwater 135 v Mrtvém údolí v Kalifornii. Podle toho, zda se s rodinou letos vydáme na léto do Japonska nebo ne, budu případně v srpnu dělat support Jirkovi Hálkovi na Berlínské stomílovce a na přelomu září a října mne opět s Jirkou čeká vrchol sezóny, společný týmový závod Ultra Gobi, na který se velmi těším.

Kromě sportovních plánů mne (nebo spíše nás) čeká i několik osobních plánů a úkolů, mezi něž patří zlepšení rodinného života a plánování budoucnosti, protože se ukazuje, že náš přesun nastálo do Japonska během jednoho či dvou let je více než reálný.

Děkuji rodince, všem svým partnerům, kamarádům a známým za podporu v roce 2018, bez které bych nepochybně seděl na zadku doma. Bylo mi ctí s vámi spolupracovat a mám radost z poznání, že i přes stav, ve kterém se nachází naše společnost, stále existují lidé, kteří jsou ochotni nezištně pomoci.

Kategorie článku: Firstpage, SportArticle