Molekulární vodík jako doplněk – zkušenosti
Tento příspěvek není ani tak recenzí jako spíše přehledem dosavadních zkušeností, které jsem získal při užívání molekulárního vodíku. Jako vždy, u doplňků stravy platí, že uvedené je výhradně individuální a u každého může být přínos zcela jiný.
Molekulární vodík od společnosti H2 Europe, konkrétně H2 Recovery Inside, již používám několik měsíců, a to jak při trénincích, tak také při závodech. Tato recenze se zaměřuje na aplikaci molekulárního vodíku při extrémním výkonu, kterým byla moje účast na Ultra Gobi 400 v Číně. Samozřejmě se jedná o zcela subjektivní hodnocení, které není možné považovat za univerzální.
Moje prvotní zkušenosti před závodem Ultra Gobi byly takové, že molekulární vodík u mne má znatelný účinek až při minimálně 5hodinových trénincích nebo závodech. Je možné, že se účinek projevuje i dříve, ale subjektivně není znatelný a bylo by jej možné ověřit až z rozboru krve.
První ostré nasazení bylo v Japonsku na závodu Kirishima Ebino Kougen Extreme Trail. Zde jsem použil 3 kapsle před startem a poté tři kapsle po čtyřech hodinách a další tři asi po šesti hodinách. Zejména při posledním užití se účinek projevil celkovým zlepšením stavu, kdy jsem byl schopen pokračovat ve výkonu i při velké únavě.
Ve světle těchto zkušeností jsem měl naplánováno užívání i během Ultra Gobi s tím, že první dávku tří kapslí jsem vzal po 70 km a poté každou další v intervalu asi 4 hodin, a to až do začátku výstupu do vysoké nadmořské výšky 4200 m.n.m. Vzhledem k tempu, které během takového závodu nebylo nijak vysoké, se účinek projevoval mírně. Během výstupu a s nárůstem nadmořské výšky však mimořádně rychle rostla únava, kterou jsem se snažil částečně kompenzovat pomocí molekulárního vodíku. To se relativně dařilo. Po hodinovém spánku na vrcholu jsem kapsle užil znovu při pohybu na náhorní plošině a při následném sestupu. Opět se mi zdálo, že po každém užití přišlo určité oživení výkonu.
V užívání jsem pokračoval až do vzdálenosti cca 300 km, když už bylo tělo v tak vyčerpaném stavu, že se další užívání dále neprojevovalo, takže jsem jej ukončil.
Můj osobní poznatek tedy zní, že molekulární vodík pro mne nejlépe funguje v rozmezí od cca 6-7 hodin výkonu až do relativně velké únavy (v tomto případě asi 80 hodin), v tom smyslu, že určitým znatelným způsobem oživuje můj výkon. Při vyšších úrovních vyčerpání už takový účinek nepociťuji.
Molekulární vodík bude mým společníkem i při dalších ultramaratonských akcích, hlavně ve výše uvedeném časovém rozmezí. Účinek při běžném každodenním užívání bude nutné ověřit až na základě rozboru krve, takže v tomto ohledu nemohu zatím poskytnout kvalifikovanou informaci.
Podrobnější informace jsou k dispozici na webu www.h2europe.company.
