Ultra Milano Sanremo – měsíc do startu

Od posledního příspěvku už uběhla drahná doba; zima je mimořádně dlouhá, čekání na jaro je nekonečné a sezóna je okurková. Zde pár nových informací k mojí účasti v italském dobrodružství a k dalším akcím.

Na začátek trochu od tématu. Včera jsem online sledoval se zatajeným dechem výkony ultramaratonců na MČR 100 km. Zpočátku ve mně převládala trochu závist, že se nemohu účastnit, ale s postupem závodu a průběžnými výsledky se tento pocit vytratil. Respekt pro všechny rychlíky (a samozřejmě všechny, kdo se dostali do cíle), tato šílená tempa jsou obdivuhodná a pro moje tělo a aktuální stav nedosažitelná. Prostě a jednoduše, mojí parketou jsou a budou závody delší než 24 hodin, kde se může projevit moje vytrvalost (i když na kratších trailech typu B7 jsem nepropadl).

Zpět k Itálii. Měsíce únor a březen se tréninkově vydařily, jak co se týče distancí (se zohledněním týdenní dovolené), tak hlavně tempa, které se mi daří pomalu zvyšovat navzdory opatrnosti vzhledem k mým zádům. S tuhými mrazy se mi podařilo se ctí porvat, hlavně díky super výbavě od Kilpi – tyto nové věci jsou lehké, ale zároveň mnohem funkčně a tepelně lepší, než moje předchozí výbava.

To je upřímný názor, bez ohledu na to, že jsem nyní ambasadorem Kilpi. Je příjemné sledovat, jak Kilpi svůj projekt ambasadorů bere velmi vážně a upřímně řečeno, jsem na svoji účast na tomto projektu hrdý, také proto, že mi bude 45 a v tomto věku obyčejně člověk moc takových příležitostí nedostane. Budete-li mít zájem, zde je můj medailonek.

Výbavu na zimu mám tedy důkladně otestovanou a nyní čekám na jarní výbavu, kterou bych měl začít co nevidět testovat. Hlavně jsem zvědavý na vzorek tri-suitu, který by mohl potenciálně na závodech nahradit moje stávající triatlonové kombinézy, pokud samozřejmě bude vše uspokojivé a pokud bude ještě do odjezdu dostatek času na důkladné otestování. Od začátku dubna budu rovněž rozšlapávat boty Hoka One One Clifton 4, kterými chci na UMS nahradit své New Balance Fresh Foam Zante 3 (i když NB budou v záloze).

Strategii na UMS zatím vymyšlenou nemám, ale s největší pravděpodobností to bude stejné, jako při všech mých předchozích ultramaratonských dobrodružstvích, tj. začátek rychle, ale rozumně, na pohodu a dobrý pocit, a později se uvidí. Tento přístup mne dovedl do cíle Ultrabalatonu (UB) a Spartathlonu, a protože můj pokus o výrazné zrychlení tempa v říjnu a listopadu skončil zraněním, použiji ho asi i tentokrát.

UMS je na rozdíl od Spartathlonu a UB jiný v tom, že počet checkpointů a support pointů je mnohem menší. Pro můj support, kterým bude i letos Petr Faldyna (jež mi přináší štěstí) a můj syn Patrik, a potenciálně ještě jeden další člen, to bude trochu jiné, než obvykle. Petr místo kola, na kterém mne neúnavně doprovázel celý UB, zůstane u volantu, a kromě důležité psychické podpory mu přibudou povinnosti spojené s mojí výživou a pohodou. V neposlední řadě, úkolem celé mojí posádky bude pořídit takové množství video a foto materiálu, aby z toho mohl být film, který bych chtěl dát dohromady.

Co se týče ambicí, tak ta základní a největší je samozřejmě dokončit. Nicméně, s jídlem roste chuť, a po loňské úspěšně dvojkorunce (UB a Spartathlon) hledím na UMS s určitými ambicemi. Startuje plno vynikajících běžců, jméno Joao Oliveira mluví samo za sebe, ale já už taky nejsem žádný zajíc, takže jako druhý cíl, nebo spíše tak trochu sen, je první desítka.

Kromě UMS se také blíží náš (rodinný) odjezd na tradiční letní pracovní a tréninkový kemp na japonské Kjúšú. Odlétáme 6. června a návrat je na konci srpna. Jako test na Ultra Gobi si dám už počtvrté trail Kirishima Ebino Kougen Extreme Trail – tedy snad, protože během posledních několika měsíců opakovaně explodují sopky v bezprostřední blízkosti trati, takže není jisté, zda celá oblast nebude zcela nepřístupná. V každém případě, pro toto léto si dávám závazek pořídit mnohem více obrazového materiálu, protože město Kobajaši, okolní hory Kirišima a celé Kjúšú jsou velmi fotogenické a já jsem to celé roky (bohužel) ignoroval.

Co se týče hlavní letošní akce, Ultra Gobi, stále je ještě čas na to, aby docházelo k nějakému velkému vývoji. Aktuálně je zaplacené startovné a zamluvený hotel v místě závodu (Dunhuang). Během dubna bych měl obdržet pozvání k vízu do Číny, které mi bude vyřizovat cestovní agentura sousedky, protože se budu v té době nacházet v Japonsku, stejně jako letenky. Výbavu mám plus minus v kupě, nic zásadního nechybí. Očekávám, že s Kilpi budu ještě dále řešit down-jacket (bundu), která je povinnou součástí výbavy, protože na trase je přechod 3 500 m vysoké hory, kde mohou panovat (až) životu nebezpečné podmínky. Vzorek otestovaný mám, ještě je třeba dořešit některé detaily.

Průběžně také řeším podporu na moje letošní běžecké projekty. Kromě spolupráce s Kilpi, která je pro mne krokem do dosud neobjevených oblastí, byla velkým šokem, v pozitivním smyslu, nezištná pomoc Jirky Hálka (a jeho ortodontické praxe Rideto), který mi nezanedbatelnou částkou pomohl v realizaci mých záměrů. Dále se mi podařilo vyjednat podporu města Olomouce, které taky přispěje určitými finančními prostředky a snad také publicitou. Stále probíhá vyjednávání s Olomouckým krajem, které je snad také na dobré cestě. Dlouhodobě je pro mne také velmi důležitou spolupráce s mým výživovým mecenášem Michalem Dokoupilem a jeho DSL Food, díky kterým moje tělo pracuje tak, jak má. Druhou stranou je pocit určité odpovědnosti, protože když mi pomáhá tolik lidí, tak to moje sportování už není jen nějakým hurá pobíháním.

Po Velikonocích mne čekají 1–2 týdny rychlostního tréninku, poslední týden objemů a poté už jen 10 dní závěrečného vyklusávání. Jsem sám na sebe zvědav, jak se mi podaří vše zvládnout. Chtěl bych zároveň poděkovat řadě známých, kteří mne mentálně podporují na mé cestě – vynasnažím se vás nezklamat.

Kategorie článku: Firstpage, SportArticle