Ultrabalaton 2015: Nové chyby (i ty staré)
O neúspěších se píše špatně, ale jsou součástí sportovního úsilí, takže by se neměly skrývat. Z celkových 220 km Ultrabalatonu se mi přes veškeré úsilí podařilo zdolat pouhých 170 km. Na důkladnou analýzu tohoto neúspěchu je dost času, ale už nyní je jasné, že se mi kromě nových chyb podařilo bohužel zopakovat i ty staré.
Člověk časem zapomíná na chyby, a to i velké, které ho stály dosažení cíle nebo třeba i měly zdravotní následky. Při loňském Spartathlonu jsem si ještě pamatoval důsledky příliš rychlého tempa z předchozího ročníku, a proto jsem začal pomaleji. A proto mi to tehdy šlo mnohem lépe. Bohužel jsem se však na Ultrabalatonu nedokázal tohoto hurá stylu vyvarovat. Jednoduše řečeno, rychlý začátek v největším horku a pomalá smrt v noci.
Kromě této staré chyby se přidaly i nové. Málo rozšlapané boty (200 km zřejmě nestačí), špatně zavázané prsty. Také kompresní ponožky ve spojení s dalšími vnějšími ponožkami (jako prevence plyskýřů) se ukázaly být špatnou volbou. Kompresní ponožky šly dolů po 25 km včetně převázání prstů. Náhradní boty jsem měl až na 120 km, ale i přes značně lepší pocit to už bylo na záchranu situace pozdě.
Dalším novým poznatkem je pitný režim. Na Spartathlonech jsem dostatečně nepil, zatímco na letošním Ultrabaltonu jsem se vyloženě přepil. Výsledkem bylo, že po každém větším napití bylo nutné upustit přebytek vody. Stále se mi bohužel pro mé tělo nepodařilo nalézt ten ideální způsob. Pozitivní je, že se mi celou dobu dařilo normálně jíst včetně 3 teplých jídel. Na pohmat je zřejmé, že 75 % břišní „pneumatiky“ šlo během závodu pryč, takže větší příjem energie by nebyl na škodu, ale zdá se, že v tomto ohledu jsem na správné cestě.
Takže, abych si to dobře zapamatoval, zde si sám pro sebe poznamenám pár zásadních bodů:
1. Pomalý začátek v horku, stálé tempo v noci. Vyvarovat se hurá stylu.
2. Pořádně rozšlapané boty – 200 km nestačí!
3. Žádné kompresní ponožky. Volné ponožky, nebrat merino.
4. Pořádně pít, ale nepřepít!
5. Pořádně jíst (zdá se, že tady to mám v pořádku).
6. Zapracovat na ultramaratonském běžeckém stylu.
Jako příprava na Spartathlon byl Ultrabalaton dobrou akcí. Díky tomu mám řadu dalších zkušeností, které mi umožní dotknout se nohy krále Leonidase.
Ahoj, je vidět že se člověk stále učí… Tak to pořádně zanalyzuj a ať se v přípravě daří!
Ahoj, díky za komentář. Jj, jsou to těžce získané zkušenosti, a proto se o ně dělím, aby je nemuseli dělat druzí… Příště už z Japonska, z každoročního pracovně-tréninkového kempu u manželčiných rodičů – vracím se až před Spartathlonem…