Kirishima ultramaraton
Podle plánu jsem se 20. 7. 2014 vydal na další ultramaraton. Bohužel oproti předpokladům jsem se musel vzdát trasy do Hitoyoshi, protože přes hory podle všeho nevedou buď žádné cesty, nebo cesty, které již desítky let nikdo nepoužívá. Bez dalšího průzkumu situace u místních úřadů je prý tato trasa nebezpečná, takže jsem ji nahradil již mě známým oběhnutím pohoří Kirishima s tím, že posledních 30 km bylo přece jen nových.
Při prvním oběhu minulý rok, který byl okořeněn výstupy na sopky Takachiho-dake a Karakuni-dake, jsem letos vyto výlezy z trasy vyřadil a nahradil jsem je novým segmentem z náhorní plošiny Ebino Kougen to města Ebino a zpět do Kobayashi. Díky relativně slibné formě a eliminaci offroadových částí jsem tentokrát nemusel vybíhat již o půl páté ráno, ale v klidu jsem se na cestu vydal až kolem půl sedmé s plánovaným návratem asi kolem odpolední páté.
Během prvních 20 km, které probíhaly v obydlené oblasti, jsem se snažil nasadit tempo odpovídající mému plánu na Spartathlon, tedy relativně pomalých 6 minut na kilometr. Toto tempo jsem se snažil dodržet i po úrovních 20 km, kdy cesta dalších přibližně 15 km vytrvale stoupá okolo jezera Miike. Po třech a půl hodinách a 36 km jsem se dostal k chrámu Kirishima, kde byla moje první větší občerstvovací zastávka, při které jsem také pořídil pár snímků.
Po krátkém klesání nastává nejtěžší část celého ultra. A to je 23 km nepřetržitého stoupání až na náhorní plošinu Ebinou Kougen. První část ještě relativně jde, ale jak se přibližuji k termálním lázním Kirishim Onsen, začíná přituhovat, protože stoupání je velice příkré, vytrvalé a bere obrovské množství sil, protože odolávám pokušení přejít do chůze. Po dvou a půl hodinách se konečně dostávám na náhorní plošinu. Zde doplním tekutiny a dostanu do sebe i jídlo. Koná se zde nějaký závod v horském maratonu, takže na rozdíl od minulého roku, kde jsem tu byl za blázna sám, se tu teď pohybují desítky mě podobných.
Přibližně 15km klesání do města Ebino není žádný med, ačkoli by se to mohlo zdát. Strhl se silný déšť, který mě zcela promáčí po více než hodinu, kdy běžím dolů. Začínám dost cítit nohy, takže jsem relativně rád, že se blíží Ebino a začátek poslední, vcelku rovné části. Domů mi chybí posledních 18 km.
V rámci přípravy na Spartahlon si zkouším přerušovaný běh a chůzi – vždy 5 km běhu a 3 minuty chůze. Je to dobrá zkušenost, kterou v Řecku určitě využiji. Domů dobíhám podle plánu v pět hodin. Po sprše a malém jídlu si užívám studeného piva.
Přestože jsem měl původně v plánu na tomto ultra překonal 100km metu, i těch 89 km bylo užitečných, takže celkově lze tento výlet hodnotit kladně. Dnes a pravděpodobně i zítra si dám přestávku, protože za poslední měsíc mám na kontě cca 500 km a potřebuji trochu spočinout.
Zdravím z Japonska!
21. 7. 2014: Kirishima – Shiratori – Ebino Ultramarathon
Fotografie © 2014, Michal Činčiala
