Jak se vyhnout kolapsu během ultramaratonu – poučení ze Spartathlonu

Pokud jste četli článek na portálu iDnes nebo na tomto webu, jistě víte, že na loňském Spartathlonu se mi na 160 km nepodařilo o několik minut stihnout limit, a proto jsem nemohl pokračovat dále. S odstupem času a po prodělaných zdravotních problémech nyní přišel čas na jakési vyhodnocení. Pokud se chcete vyhnout problémům během i po extrémní akci, pokračujte ve čtení…

Přestože je triatlon Norseman považován za extrémní sportovní výkon, přece jen u běžného hobíka dokončení trvá cca 15 hodin. Ultramaraton Spartathlon naproti tomu trvá cca 30-35 hodin a to je už trochu jiné kafe. Zkušenosti z Norsemana proto není dost dobře možné využít pro Spartathlon. Zatímco Norseman si odhadem vyžádá 10.000 kalorií, u Spartathlonu je to odhadem 30.000. Uvážíme-li další okolnosti, jako jsou velmi vysoké teploty a absence spánku, je třeba při akcích tohoto typu pamatovat na pár věcí.

1. Pitný režim

Správný pitný režim je jedním z nejvýznamnějších předpokladů úspěchu. Bohužel před Spartathlonem jsem si myslel, že se jedná o ten nejvýznamnější, ale o tuto iluzi jsem byl připraven. Při přípravě na Spartathlon jsem během tréninků systematicky zkoumal hodinový úbytek hmotnosti a tudíž (více či méně) tekutin, které ztratím pocením. U mne osobně se jedná o cca 1 litr tekutin za hodinu. Tento objem je nutné během výkonu doplňovat spolu s přísunem soli a minerálů. Proto moje strategie byla 0,5 l čisté vody a 0,5 isotonického nápoje (speciálně připraveného na míru mým sponzorem – díky Michale!) za hodinu. Jelikož se daly očekávat velmi vysoké teploty, počítal jsem s tím, že budu konzumovat i další objem tekutin nad tento plán.

Tento plán se mi nejméně 100 km dařilo dodržovat. Vzhledem ke stupňující se únavě a úměrně k tomu zmenšuje tolerance isotonického nápoje, prostě se vám jeho chuť “přepije”. Kromě toho je příjem nápojů spojen i s příjmem potravy. Podle mých zkušeností dobře zaplněný žaludek přijímá tekutiny lépe, něž žaludek prázdný a podrážděný.

2. Příjem potravy

A nyní k přicházím k tomu, co je dle mého názoru základní příčinou mého selhání na Spartathlonu. Po důkladném vyhodnocení jsem si uvědomil, že za celých cca 24 hodin výkonu jsem do sebe dostal jen pár gelů, trochu rýže, nějaké chipsy a sladkosti. Jinak nic zásadního. Jednoduchý výpočet říká, že při hodinovém výdeji cca 1.000 kcal a příjmu cca 300 kcal z isotonického nápoje a cca 200 kcal z dalších věcí, co jsem uvedl výše, existuje disproporce cca 500 kcal, které si tělo musí vzít ze svých vlastních zdrojů, což při 24 hodinovém výkonu to dává 12.000 kcal. Jak je známo, tělo si veškerou energii nevezme jen z tukových zásob, ale rovněž ze samotných svalů.

Tento nedostatečný příjem energie v kombinaci s mimořádně vysokými teplotami u mne způsobil rhabdomyolýzu, tj. rychlý rozklad tkáně příčně pruhované svaloviny. Wikipedia říká, že při rhabdomyolýze jsou produkty rozpadu uvolňovány do krevního oběhu, přičemž některé z nich, například myoglobin, jsou škodlivé pro ledviny a mohou způsobit jejich selhání.

3. Poučení

Při dlouhodobém extrémním výkonu je nutné dbát nejen na pitný režim, a stejnou důležitost má rovněž příjem energie. Cílem je minimálně pokrýt energetický výdej. Co se týče “jídelníčku”, samotné energetické přípravky (gely, tyčinky apod.) nestačí, protože tyto se velmi rychle přejí a člověk je prostě do sebe v pozdějších fázích výkonu není schopen dostat (přejí se). Proto je třeba tyto přípravy kombinovat s běžnými potravinami.

Mezi úkoly, které mám před sebou při přípravě na další sezónu, patří i zvyknutí si na zvýšený příjem potravy při delším výkonu, a to hlavně kombinace “tuhých” potravin s energetickými přípravky.

Kategorie článku: Firstpage, SportArticle