Zhodnocení roku 2020

Další (nejen) běžecký rok je za mnou. Jako vždy, nic není černobílé, dá se říct, že to byl rok mírně neobvyklý a rok významných změn. Přes všeobecné covidové šílenství se mi podařilo absolvovat akce, díky kterým nebyl zcela ztracený. Dobrá zpráva je, že mě běhání pořád baví a pomáhá překonávat leckdy náročné výzvy…

Takže k závodům. Plán byl únorový Delirious W.E.S.T. 200 miler v Austrálii, červencový The Grand Union Canal Race 145 mil v Anglii a jako třešinka na dortu hlavní akce říjnový MOAB 240 miler v USA. Jak jistě tušíte, skutečnost byla trochu jiná…

V únoru se mi ještě před začátkem lockdownové sezóny podařilo splnit první bod plánu, vycestovat do Austrálie, kde jsem absolvoval 200mílový (350 km) Delirious W.E.S.T. Umístění a výkon sice nebyly podle mých představ, ale dobrodružství to bylo se vším všudy (včetně nočního bloudění mezi skalisky na pobřeží bouřícího oceánu). Perth jsem opouštěl posledním letadlem do Malajsie (možná bych tam byl jinak ještě doteď…).

Pak už následovaly zrušené závody, Ultra Milano Sanremo, Grand Union Canal Race. Už od návratu z Austrálie mi začalo být jasné, že nastává ten pravý čas na osobní výzvy. Ameriku jsem zavčas odpískal, protože riskovat 1100 dolarů startovného s tím, že se do Států nemusím kvůli covidu dostat, jsem se neodvážil…

Co se týče osobních výzev, tuto sezónu jsem zahájil proběhnutím Prominentních vrcholů Lužických hor, které však spíše než běžeckým výkonem bylo výkonem vyprazdňování střev (promiň Zdeňku). V červnu jsem také absolvoval zakládací běh Prominentních vrcholů Hrubého Jeseníku, můj osobní projekt (zatím se ke mně bohužel nikdo nepřidal, tak snad letos?).

Už od jara jsme s kamarádem Zdeňkem Votavou plánovali Královskou stezku Kungsleden 450 km ve švédském Laponsku, jako doplněk k mému plánu na rok 2020. Tato akce se ale nakonec stala mým hlavním podnikem a dost dobře mým dosud největším výkonem. Bohužel jsem jej ale musel vzhledem k různých okolnostem nakonec absolvoval sám a nikoli v plánované dvojici se Zdeňkem. Bylo to nevšední dobrodružství, sám ztracen za polárním kruhem. Sice časově také nešlo vše podle plánu, ale nakonec to nebyl závod, takže proč ne…

Dalším zářezem byla Beskydská sedmička týden po návratu ze Švédska – zázraky se nedaly očekávat, nicméně, z umístění a výkonu jsem byl mírně zklamaný. Ale radost to byla stejně (a nakonec bedna, třetí místo v důchodcovské kategorii…).

Na poslední závodní akci sezóny, Ultrabalatonu, který byl víceméně neplánovaný, jsem si připomenul, jak to vypadá nedoběhnout do cíle. Slibně rozběhnutý závod jsem po 180 km ukončil kvůli zdravotním problémům – a z vlastní blbosti, stačilo se pár hodin prospat, na limit bylo času dost, ale v tom pominutí smyslů mi toto řešení nepřišlo na mysl. Ale vše špatné je k něčemu dobré – aspoň mi spadl hřebínek a do dalších akcí půjdu s větší pokorou.

Celkově jsem naběhal zhruba 7100 km, což je zřetelný pokles oproti předchozím létům. Ale jak říká kolega, diesel už mám zaběhaný, takže jen teď motor ladit. Vypadá to, že jsem konečně vyrostl ze zbytečného nabíhání hromady kilometrů. A taky mi za tuto změnu také určitě poděkuje moje tělesná schránka.

Osobně byl minulý rok rokem významných změn, ale o tom až někdy jindy a jinde…

Děkuji všem kamarádům, známým, sponzorům a podporovatelům za přízeň, však vy víte. Moc si všeho, co pro mne děláte, cením.

      

   

Co přinese tento rok, se uvidí, ale běhání mne stále baví, takže se budeme i nadále setkávat reálně nebo virtuálně v teniskách.

Kategorie článku: Firstpage, SportArticle