Recenze: čelovka Black Diamond Storm 375, brýle Rudy Project Sintryx

Recenzí na výbavu vhodnou (či nevhodnou) pro ultraběžce není nikdy dost, a proto je mi potěšením na svém webu zveřejnit recenzi čelovky Black Diamond Storm 375 a brýlí Rudy Project Sintryx z pera Jiřího Hálka, s kterým budu už za půl roku společně bojovat na Ultra Gobi.

Velké běžecké akce letošního roku se blíží a tak je na čase začít připravovat a zkoušet vybavení. Jako první jsem se musel porozhlédnout po nové čelovce, kterou s sebou budu brát i na Ultra Gobi.

Všechny roky jsem běhal s čelovkou Kalenji Onnight 210. Jednoduchá, lehounká malá čelovka za pár stovek na tři AAA baterie, která na maximální výkon svítila zhruba 100 lm (spíš trochu méně v reálu) a při tomto výkonu vydržela poctivých 10 hodin, na nižší výkon vydržela více než den. Co mi na ní nejvíc vyhovovalo, bylo rozložení hmotnosti, kdy baterie jsou vzadu na hlavě a svítilna vpředu, takže čelovka na hlavě sedí pohodlně a ani se nehne. Na silnici ideální čelovka, v terénu se ale výkon ukázal jako dost nedostatečný.

Začal jsem zkoumat co svět čelovek nabízí a postupně probíral kandidáty. Všechny čelovky, které byly pouze na akumulátory a nedají se do nich dát obyčejné AA nebo AAA baterie jsem ze seznamu vyřazoval, protože mi to nepřijde praktické na dlouhé putování. Papírově skvěle vypadala čelovka Black Diamond Icon – údajná výdrž až 70 hodin na maximum, ale v recenzích se ukázalo, že skutečnost je jiná, reálná výdrž asi třetinová a hmotnost čtvrt kila už je celkem znatelná. Ze závěrečného výběru několika čelovek Petzl, Black Diamond a Fenix jsem pořídil Black Diamond Storm 375.

Čelovka je na první pohled kvalitně dílensky zpracovaná. Certifikovaná odolnost IP67 (odolnost proti prachu a vodě – do 30 minut v 1 m) zaručuje, že ani ta nejprudší průtrž mračen nebude světlu dělat problémy. Energii svítilně dodávají 4 AAA baterie. Celková hmotnost je necelých 120 g včetně baterií. Ze začátku jsem si musel zvykat na trochu těžší závaží na čele, než na jaké jsem byl léta zvyklý, ale jinak na hlavě dobře drží a po hodině, dvou zvykání už jsem o čelovce na hlavě nevěděl.

Čelovka má tři LED diody – hlavní bílou, menší bílou diodu a třetí barevnou (modré, zelené a červené světlo). Samozřejmě kterákoliv z diod může být přepnuta na blikání.

Ovládání se odehrává dvěma tlačítky na horní straně čelovky. Větším tlačítkem se čelovka krátkým stiskem zapne a vypne, držením se světlo plynule ztlumí či zesílí. Menším tlačítkem se přepíná mezi barevnými módy a přídatnou menší bílou diodou. Dvojité kliknutí na velké tlačítko spustí blikání. Přidržením obou tlačítek asi tři vteřiny čelovku uzamknete, aby nedošlo k náhodnému rozsvícení. Funkcí pro dvě tlačítka je dost. Naštěstí si čelovka pamatuje poslední navolenou intenzitu světla, takže po vypnutí a zapnutí vás nečeká zase alchymie s plynulou regulací, abyste si nastavili vyhovující intenzitu světla. Chce to cvik, aby si člověk zapamatoval co se jak zapíná a za běhu nad tím nemusel zuřivě přemýšlet.

Na levém boku čelovky jsou pak tři miniaturní modré diody, které ukazují množství zbývající energie v bateriích. Přejetím prstem po pravé straně čelovky se přepne na maximální výkon, opětovné přejetí přepne na původní intenzitu.

Maximální výkon podle výrobce je 375 lm s dosvitem asi 100 metrů. Tak by měla čelovka vydržet 5 hodin. Pak se čelovka sama ztlumí na minimum a tak by měla vydržet ještě 42 hodin. Upřímně, tento minimální výkon bych označil jako stealth/stalker mód – pokud budete někoho sledovat ve městě v parku a chcete zůstat nepozorováni a zároveň nezakopnout o obrubník, tak dobře poslouží, pro běh je ale nepoužitelný.

Zkusil jsem si doma změřit reálnou výdrž. Na maximum (obě bílá světla zapnutá) čelovka vydržela lehce přes pět a půl hodiny.

Druhý pokus – hlavní světlo na maximum, ale zhasnuté menší bílé světlo, tady čelovka vydržela solidních 12 hodin v kuse. Nakolik světlo v průběhu vadlo těžko říct, protože si oči na ubývající intenzitu zvykají, ale po této době už stav baterií signalizoval minimum energie a světlo se snížilo na minimum.

Ale abych čelovku jen nechválil. Možná by nemusela mít tolik různých módů svícení, málo kdo chce na závodech pořádat diskotéku a tím by se zjednodušilo přepínání mezi režimy, protože ve stavu velké únavy na dlouhém závodě může chvíli trvat, aby si člověk vzpomněl, jak se vypíná to blikající barevné červeno modro zelené světlo, které uprostřed pouště nebo v temném lese zrovna ani trochu nepotřebuje a proč se vlastně prve vůbec zapnulo? A ještě je celkem složité vyndat poslední čtvrtou baterii z hloubky pouzdra.

Celkově jsem s čelovkou spokojený. Za 1300 kč jsem pořídil hodně kvalitního světla na závody.

Kromě nové čelovky jsem si taky chtěl pořídit sluneční brýle, které bych hned nezničil, a vydržely se mnou na všech budoucích výzvách. Svět brýlí je pro mě zcela neznámý, tak jsem se obrátil na kamaráda a znalce dané problematiky – Michala Pilečka. Přednesl jsem mu mé požadavky – brýle musí být odolné, aby přežily opravdu nešetrné zacházení. Potřebuji, aby se daly použít na ostrém slunci v poušti, stejně tak při sněžení, dešti, mlze… Zároveň byly pohodlné, lehké. No prostě standardní jednoduché požadavky.

Michal neváhal, začal sondovat terén a nakonec po rychlém výběru ze dvou finalistů, které mi přivezl, jsem si vybral brýle Rudy Project Sintryx.

Firma Rudy Project není žádným nováčkem ve výrobě sportovních brýlí, z jejího portfolia si vyberou běžci, cyklisté, outdoorový nadšenci, samozřejmě triatlonisté i milovníci zimních sportů.

Hned jak jsem vzal brýle do ruky, tak mi bylo jasné, že držím v ruce odolný, řemeslně kvalitně zpracovaný výrobek. Brýle se dají snadno a jednoduše upravit, aby příjemně seděly na nose i kolem uší. Opěrky na nose se dají snadno rukou ohnout a upravit  tak, aby pohodlně seděly na nose bez ohledu na jeho tvar, navíc si tak lze nastavit jak vysoko a daleko od obličeje brýle leží.

Hlavní síla brýlí je ale skryta v jednoduchém systému výměny skel – stiskem tlačítka mezi skly se rám brýlí rozpojí a skla lze okamžitě snadno vyměnit.

Na stránkách výrobce najdete 11 druhů skel, která si lze pořídit. Já mám k dispozici skla troje. Obyčejná kouřová – šedivá, pak čirá skla a ještě skla Polar 3FX HDR (Multilaser orange). Někdo by si možná raději pořídil fotochromatická skla, já ale nemám rád moc univerzální řešení.

Zatím mám brýle chvíli, ale je jisté, že na hlavě sedí pohodlně, z robustního zpracování mám dobrý pocit a myslím, že snesou hodně drsné zacházení. Určitě nejčastějšími skly, která budou nasazena, budou Polar 3FX, ale tam, kde se bude dát čekat, že by vítr pořád zvedal prach a písek, hodí se na večer či noc i skla čirá.

Kategorie článku: Firstpage, SportArticle