Nový trénink, nové výzvy

Od Spartathlonu už uplynul měsíc a půl a závodní sezóna v podstatě skončila. Během této doby jsem absolvoval řadu diskusí a zapřemýšlel o další perspektivě svého běhání. Po delší době tedy následuje jiný článek, než report ze závodu nebo delšího výběhu.

Na hodnocení celé sezóny je ještě čas a určitě přijde, ale je zřejmé, že se nad očekávání vydařila. Žádné nedokončené závody, relativně slušná umístění na závodech a konečně dokončení Spartathlonu. Spokojenost tedy je.

Po návratu z Řecka jsem rozmýšlel, jak pokračovat dále. Ultraběhání mě moc baví, řekl bych čím dál více, zdraví drží i přes velmi vysoké tréninkové zatížení a výsledky se postupně dostavují. Na druhé straně, vzhledem k času a úsilí by výsledky mohly být přece jen lepší. V čem je tedy problém?

V Řecku a i později jsem své běhání konzultoval s několika přáteli a také s osobou nanejvýš povolanou – Radkem Brunnerem. Požádal jsem ho o pomoc a radu, jak se dále zlepšovat. Nebudu zbytečně popisovat detaily, ale z těchto rozhovorů nakonec vyplynul tento závěr – ze svého tréninkového „vyklusávání“ jsem již vytěžil maximum a další navyšování objemů k lepším výsledkům nepovede. Pokud se chci dostat dále, je třeba přidat intenzitu. Jsem Radkovi vděčný, že moje běhání nazval pravým slovem – klusání. Sám bych si to přiznat nedovedl, když tomu každý den věnuji takové úsilí. Každý měsíc jsem sice naběhal asi 800 km, ale s nízkou intenzitou.

Získal jsem tedy od Radka jakousi tréninkovou šablonu a již tři týdny se bavím novým tréninkem. Stručně řečeno, objem jsem poněkud snížil (asi na 190 km týdně), ale významně jsem zvýšil intenzitu. Místo průměrného tempa cca 5:50 nyní běhám 4:40.

Skočil jsem do toho rovnýma nohama – žádné postupné zvyšování tempa, zvykání. Prostě v neděli jsem si odběhl posledních 35 km tempem 5:50 a v pondělí ráno jsem se vydal na klasických 26 km, ale tentokrát v tempu 4:30. Celkem to šlo, nebylo to tak hrozné. Příští ráno jsem si dal trasu na Kopeček, která je trochu kopcovitá, a místo běžných 6:00 z toho bylo 5:00. Tělo v pořádku. Středa další tempo, trošku pomaleji. Docela mě to chytlo! V sobotu z toho bylo 54 km tempem 4:35 a neplánované zlepšení osobáku na maraton o 14 minut. Ty brďo, to bylo překvapení. Po prvním týdnu jsem byl nadšený. Vše funguje jak má, tak jen vydržet.

Třetí týden nového tréninku se blíží ke konci. Čekal jsem, že budu více unavený, ale není tomu tak. Únava je stejná, nebo dokonce menší. Možná je to tím, že každý všední den šetřím 30 minut a o víkendech 2 hodiny, které si mohu vyhradit pro delší spánek.

Můj nový trénink je zaměřen na nové výzvy, které mne čekají další rok. Více podrobností o nich napíšu v jiném článku, ale obecně, vydám se na další vzdálenosti a hodlám se také posunout od snahy o pouhé dokončení ke snaze o určité kvalitnější umístění. Do první ostré akce, Ultra Milano-Sanremo, zbývá jen pět měsíců. Do toho přicházejí Vánoce, únorový týden prázdnin syna, kdy to na trénink nevypadá, takže času zase není tak mnoho.

Bude zajímavé sledovat, jak se s novým přístupem bude vyrovnávat tělo a mysl, zda vydržím, a jak a zda se bude i nadále zlepšovat výkonnost. V průběhu času se o tom pravděpodobně párkrát zmíním. Zatím nezbývá než věřit, že jsem se vydal správnou cestou. Sportu zdar!

P.S. Pro zájemce (a také pro osvěžení vlastní paměti), zde je popis aktuálního tréninku:

1. Pondělí – 26 km – tempo 4:40 – rovina
2. Úterý – 26 km – volně 5:00 – Kopeček (trochu kopcovitá trasa)
3. Středa – 26 km – tempo 4:40 – rovina
4. Čtvrtek – 26 km – volně 5:00 – Kopeček
5. Pátek – 10 km – na max. 4:20 – rovina, případně volně, pokud se nechce
6. Sobota – hlavní tréninkový den – 55 km – tempo 4:30 – rovina okolo Olomouce
7. Neděle – 30 km – volně 5:20 – rovina, vyklusání

Kategorie článku: Firstpage, SportArticle