Konec ledna je dobrá příležitost něco málo napsat. Je okurková sezóna, něco jako uprostřed zimního spánku, i když vyplněného pilným tréninkem. Následuje tedy shrnutí ledna a aktualizované informace k tomuto roku.

Jako tradičně je poslední den v roce dobrou příležitostí ohlédnout se zpět a zhodnotit, co se povedlo a co méně, a podívat se také do budoucnosti a zamyslet se, co přinese rok další.

Od Spartathlonu už uplynul měsíc a půl a závodní sezóna v podstatě skončila. Během této doby jsem absolvoval řadu diskusí a zapřemýšlel o další perspektivě svého běhání. Po delší době tedy následuje jiný článek, než report ze závodu nebo delšího výběhu.

Spartathlon, Svatý grál ultramaratonců, epický závod od Aténské Akropole k soše krále Leonidase ve Spartě. Nekonečných 246 kilometrů radosti, námahy a bolesti. A já, konečně po pěti letech, v cíli své cesty.

Beskydská sedmička, 95 km, 5500 m pozitivního převýšení. Notoricky známý a oblíbený podnik. Po loňském kvalitním zážitku se mi podařilo přesvědčit Patrika Chýlka, aby do toho se mnou šel znovu. A opět to stálo za to.

Na svých delších bězích tady v Kobayashi jsem už navštívil řadu zajímavých míst a v běhatelné vzdálenosti už jich mnoho nezbývá. V prefektuře Miyazaki se nachází 650 šintoistických svatyň, a proto není překvapením, že se právě ony stávají často mým cílem. Tentokrát to byla Kasumi.