Život a trénink pod sopkami pohoří Kirishima
Po delší době opět zdravím ze svého letního dočasného útočiště v Japonsku. Jak jsem již naznačil v předchozím článku, počasí se tady po skončení období dešťů zcela proměnilo. Každý ten modrá obloha jak vymetená, v noci 28 stupňů a přes den pocitově kolem 45. Pro běžně přežívání obtížné podmínky, ale ideální stav pro trénink.
Po určité aklimatizaci, která přece jen tentokrát trvala trochu déle, než jsem čekal, asi nyní plnými doušky užívám opékání na brutálním japonském slunci. Jelikož se většinou při trénincích pohybuji na asfaltu a na místech, kde přirozeně není moc stínu, ale to skutečně opékání se vším všudy.
Za posledních 30 kalendářních dnů se mi „podařilo“ vynechat jen dvakrát, jednou kvůli účasti na volejbalovém turnaji a podruhé kvůli výletu. Co se týče tréninkových dávek, začal jsem na 13 km, prodloužil na 17 a nyní standardně dělám 23 km. Je to tak akorát vzhledem k tomu, že tady nemohu jezdit na kole, chodit do posilovny a s plaváním to taky není bůhvíjaké.
Za 14 dnů mám naplánován skutečný test. Celkem asi 80 km na silnici a 10 km v offroadu výšlapy. Vydávám se z Kobayashi směrem na Takaharu pod horu Takachiho (cca 1600 m.n.m.) (tady podle legendy přišel první bůh v Japonsku), na kterou vylezu. Poté budu pokračovat okolo horského masivu Kirishima směrem na Ebino Kougen, kde se vyšplhán na sopku Karakuni Dake (cca 1700 m.n.m.) a posledních 30 km budu sbíhat zpět do Kobayashi. Dva celkem náročné výšlapy jsou třešničkou na dortu toho už samo o sobě obtížného podniku. Bude se jednat o test připravenosti na Spartathlon.
Pro zpestření přidávám pár obrázků. Příště bude následovat report z ultramaratonu, který jsem nastínil výše.
Mt. Takachiho – Můj první cíl během ultramaratonu.
Naše dočasné útočiště.
Západ slunce nad tréninkovým areálem.
Trocha z japonské kuchyně. Bohužel se nedá odolat…
A Takachiho z druhé strany. Tudy poběžím na Karakunidake.
Trocha z historie…
