Zdravím z Japonska
Po dvou letech a celkem po desáté jsem se vrátil spolu se svojí rodinou na čas do Japonska, kde budeme po určitou dobu přebývat u manželčiných rodičů. Uběhly necelé dva týdny a podařilo se mi najít trochu času a překonat lenost, abych něco napsal do tohoto blogu.
Nacházíme se zde právě uprostřed každoročního období dešťů. Nejsou to však deště v českém smyslu. Každý den tady spadne asi 200-300 mm. Lije už skoro 14 dní v kuse. Když tak sleduji zprávy z Česka tak nepochybuji o tom, že pokud by takhle pršelo u nás, tak by byla celá republika pod vodou. Tady je to ale jiné. Hory jsou příkré, krajina členitá a voda v pohodě odtéká hlubokými koryty pryč.
Japonsko a hlavně Kyushu, kde se právě nacházíme, je ideálním místem pro trénink na vrchol mé sezóny, kterým je nepochybně Spartathlon. Kromě pro našince až nepochopitelně vysokých teplot tu panuje brutální vlhkost. Stoupněte si do horké prádelny a máte přesně to, co je tedy. Jen co skončí období dešťů, nastává nejteplejší období roku. V noci horko, že se nedá spát, ve dne není kam utéct. Sedíte bez hnutí a potíte se jak dveře od chlíva.
Na druhé straně, tyto podmínky, které mnohem překonávají ty, které budou panovat v zářijovém Řecku, jsou dokonalé pro trénink a navyknutí podmínkám, které v Česku prostě nejsou. Místo, kde teď jsme, se nazývá Kobayashi. Je asi 50 km od moře, ale ve výšce cca 400 metrů nad mořem. V nejbližším okolí, tj. do 25 km, jsou na naše poměry vysoké hory, kterým vévodí Karakuni-dane s výškou překračující 2000 m. Všechno to jsou sopky s impozantními krátery.
Z Kobayashi je to pod Karakuni date cca 28 km s celkem slušným stoupáním. Tuto trasu jsem běžecky absolvoval už třikrát, ale kvůli počasí se mi vrchol podařilo vystoupit jen jednou. Za 14 dní mám v plánu další pokud, kdy si v rámci tréninku ověřím aktuální formu. Celkem je to cca 55 km po cestě a 5 km v terénu.
Během tréninkových dávek budu testovat produkty od svého nového sponzora, který mne řádně vybavil tak, abych byl i v tomto smyslu připraven na Spartathlon, protože, jak je známo, na závodech se už nikdy nezkouší nic nového. Do startu zbývají už necelé tři měsíce, a kromě lehké nervozity se začínám těšit.
Během krátké doby plánuji publikovat zprávu z běhu na Karakuni i s obrázky, takže brzy na shledanou!
P.S. Takto to vypadalo v zimě před dvěma roky
