Zimní trénink na kole
Tak nám pomalu přichází zima a je čas zamyslet se, co uděláme se zimním tréninkem na kole. S plaváním a během v zimě problém není. Běháním za mrazu si posilujeme odolnost, a to jak psychickou (musíme sami sebe přesvědčit, abychom vyšli do desetistupňového mrazu), tak fyzickou. Situace ohledně kola je trochu jiná. V tomto článku se s vám podělím o zkušenosti se zimní přípravou tak, abychom nemuseli na jaře s kolem začínat úplně od nuly.
Já běžně jezdím venku, dokud se teploty pohybují nad nulou. Jakmile však napadne sníh nebo začne skutečně mrznout, vzdávám to i já. Koneckonců se nepřipravujeme na osmitisícovku. Moje zimní cyklistická příprava zahrnuje dva prvky. Jedním z nich je zvýšené zaměření na nohy v posilovně a druhým jízda doma na cyklistické trenažeru.
V posilovně je to pro mne relativně snadné – na každou svalovou partii nohou si přidávám jeden cvik navíc a podle “rozpoložení” si v každé sérii přidávám i několik opakování. Rozdíl mezi tím, když nohy necvičíte vůbec, a když nohy soustavně posilujete, je skutečně na kole znát. Pár cviků jsem již popsal v článku zde, ale možnosti jsou samozřejmě mnohem větší.
Samotné posilování nohou je jako cyklistický trénink nedostatečné. Musíme prostě roztočit kolo. Jak na to? Buď půjdete na rotoped/spinning do fitcentra, nebo ušetříte trochu peněz a koupíte si cyklistický trenažer (bike trainer). Mě se nechtělo zbytečně utrácet peníze spinning; kromě toho se skutečným cyklistickým tréninkem má málo společného. Koupil jsem si tedy trenažer, který mne vyšel zhruba na 3500 Kč. Po padesáti trénincích se mi cena (kterou bych zaplatil ve fitcentru) vrátila a od té doby jezdím zadarmo.
Můj kousek je italské výroby (www.elite-it.com). Pořídil jsem si ho v e-shopu www.wiggle.co.uk, který měl dobrou cenu a dodal vše do týdne (balík byl celkem těžký kvůli inerciální jednotce, která cosi váží). Jedná se o inerciální systém (čím rychleji šlapete, tím “hůře” to jde), které lze nastavit ve dvou úrovních obtížnosti. Náročnost můžete samozřejmě ovládat přehazováním na samotném kole.
Samotné nasazení kola je po několika vyzkoušeních velmi jednoduché a rychlé. K zajištění reálnější polohy jsem si koupil rovněž podložku pod přední kolo. Protože trenažer není vybaven počitadlem ujeté vzdálenosti, vyřešil jsem tento problém montáží nejlevnějšího možného cyklocomputeru, který se dal sehnat, na zadní kolo.
Zařízení je překvapivě relativně tiché, nicméně v místnosti vedle dětského pokoje se spícím synem bych si jej přece jen nedal.
Na trenažeru se potím mnohem více než venku, takže jezdím vysvlečený do půl těla a na podlahu dávám silný ručník, do kterého chytám (velké množství) potu. Možná si na řídítka můžete dát ručník, protože samotnými cyklistickým rukavicemi si toho po půl hodině pocení z obličejem moc nesetřete.
A teď několik informací k samotnému tréninku. Jízdu na cyklistickém trenažeru zařazuji v zimním období čtyřikrát týdně. Délka jednotlivých tréninků záleží na momentálním rozpoložení a únavě z ostatních součástí tréninkového úsilí, ale snažím se nejméně dvakrát týdně dát 1,5 hodinovou jízdu.
Pokud se cítím dobře, jezdím takto: ÚT (dopoledne), ČT (dopoledne), SO (brzy ráno), NE (brzy ráno) po 1,5 hodině. Minimální týdenní tréninková dávka je ÚT 1,5 hod., ČT 1 hod., SO 1,5 hod. a NE 1 hod. na doražení. Měsíčně to tedy vydá na 20 až 24 hodin a v mém případě na cca 500 km (tato kilometráž se samozřejmě nedá srovnávat se skutečným kolem vzhledem k rozdílné povaze obou přístupů).
Během cca 5 zimních měsíců tak místo nuly najezdíte cca 2000 kilometrů, co jistě není k zahození.
Pořízení tohoto zařízení vám velmi doporučuji (nezapomeňte pořádně nepumpovat zadní kolo!).
Hodně štěstí při zimním tréninku. Výsledek svého úsilí si ověříte, jakmile na jaře poprvé vyjedete ven…
